Existují velké rozdíly mezi jednotlivými dětmi v tom, kolik které pláče a jak hlasitě.
Doba fňukání a pláče vykazuje typický vzorec chování v průběhu prvního roku života. Možná bude překvapením, když zjistíte, že děti jako novorozenci nepláčí nejvíc, ale doba trvání pláče se zvyšuje ze zhruba 1,75 hodin denně na 2,5 hodiny denně, a to až do 3. až 6. týdne života. Po tomto vrcholu v období 3 až 9 týdnů se pláč snižuje asi na 1 hodinu do 4. měsíce. Na této úrovni zůstává až do konce prvního roku života. Tato čísla jsou pouze průměrem všech dětí a většina dětí pláče o něco více nebo méně.
Možná jste si všimli, že vaše dítě pláče většinou v noci a začne v okamžiku, kdy jste se chtěla uložit do postele nebo si dát po vyčerpávajícím dni dobrou večeři. Váš partner má možná pocit, že způsobuje tento pláč on. Tato vyšší večerní frekvence pláče je běžná u přibližně poloviny všech kojenců v prvních třech měsících života.
Jedná se o běžné uvolnění přetíženého nervového systému na konci náročného dne. Vaše dítě bude možná touto dobou neúnavné a nebude chtít přestat. Příliš překotné snahy o jeho utišení mohou vést pouze k prodloužení pláče.
Pomozte dítěti, aby se samo utišilo
Pláč a vývoj 
Pomozte dítěti, aby se samo utišilo
V určitém okamžiku je třeba povzbudit dítě, aby se samo naučilo se utišit. V této chvíli se vám bude hodit dudlík nebo palec. Zvažte, jak naučíte kojence používat tyto utišující pomůcky v průběhu dne, kdy není příliš unaveno se učit. Můžete jej přimět, aby je používalo i jindy. Vždy je hezký pohled na 6 až 9 měsíční dítě, které se utiší samo palečkem, dudlíkem, přikrývkou, medvídkem nebo chováním, které mu pomůže se zklidnit. Když vidíme takové dítě, víme, že je milováno a že si vytvořilo vnitřní zdroje, na které může spoléhat, když je osamělé nebo ve stresu.
Pláč a vývoj
Pláč může být spojován s náhlými vývojovými momenty dítěte. V takových chvílích se může dítě vracet k předchozímu chování, cítit se přetížené nebo dezorganizované. Pokud se rodiče do tohoto momentu příliš silně zapojují, mohou zvýšit délku a intenzitu pláče dítěte. Někteří rodiče mají tendenci dítě trvale obskakovat, pokud je nemocné nebo bylo narozené s obtížemi nebo pokud předchozí dítě ztratili. V důsledku toho dítě nikdy nepocítí frustraci. Rodiče se snaží udělat pro takové dítě všechno a nikdy jej nenechají, aby se samo utišilo, nikdy mu neumožní prožít ten důležitý pocit „zvládlo jsem to samo“. Tento pocit je velmi důležitý pro budoucí pohled dítěte samo na sebe a uspokojení ze svých schopností
nesmysl
(Pavlína, 12. 7. 2014 19:55)